Tvorba a řešení inovačních zadání - TRIZ
PAVEL JIRMAN
Externí
lektor TU Liberec
O inovacích se dnes mluví všude, u nás, v EU, ve světě. Mluví se o potřebách vymyslet inovace, řešit inovace, o projektech inovací pro zvýšení konkurenceschopnosti o potřebách inovačního prostředí atd. Méně se však mluví tvůrčích inovačních procesech, o metodách potřebných k dosažení inovace. V dnešní době nestačí jen mít teoretické a odborné znalosti oboru, vyznat se v informačních systémech, ale je třeba znát metody tvůrčí činnosti k dosažení požadované inovace. Znalost systémového tvůrčího myšlení umožňuje přizpůsobit se lépe a rychleji proměnlivým metodám praxe.
Jednou ze silných metod tvůrčí technické činnosti je metoda TRIZ -Tvorba a Řešení Inovačních Zadání, která vznikala studiem patentů, zobecňováním úspěšných postupů řešení. Bylo zjištěno, že silná invenční řešení byla a jsou dosahována poměrně malým počtem objektivně používaných řešitelských postupů. Poznání těchto postupů zvyšuje jak efektivitu studia techniky, tak zdokonalování techniky v praxi.
Metoda TRIZ umožňuje jak nalezení správné formulace zadání z nejasné situace, tak řešení těchto zadání s využitím unikátních silných řešitelských nástrojů vlastní metody.
Aplikace metody je podporována unikátním SW pro sběr informací, analýzu, syntézu řešení i verifikaci nalezených řešení
Od metody pokusů a omylů k metodě TRIZ
Dlouhý čas jediným nástrojem řešení tvůrčích úloh tj úloh, které nemají předem dané mechanismy řešení, byla „metoda pokusů a omylů“.
Ve 20tém století prudce vrostla potřeba řešení tvůrčích úloh. To vedlo k objevení různých modifikací „metody pokusů a omylů“. Nejznámější z nich jsou „brainstorming“ , „synektika“, „morfologická analýza“, „ metody kontrolních otázek“ atd.
Podstatou těchto metod je zvýšit intenzitu generování idejí a přebírání variant. Hlavní problém při jejich použití je, že možné ušetření času na generování idejí způsobuje zvětšení ztráty času na jejich analýzu a výběr nejlepší varianty.
Zakladatel metody TRIZ G.S. Altšuller
si vytyčil úlohu jinak: „Jak bez dlouhého přebírání variant
dojít najednou k silnému řešení problému?“
Základní idea TRIZ: Technické
systémy vznikají a rozvíjejí se podle objektivních zákonitostí.
Tyto zákonitostí byly poznány a jsou využívány při vytváření a
zdokonalování technických systémů.
TRIZ v sobě zahrnuje:
- mechanizmy přeměny (transformace, zjednodušení) problému do podoby budoucího řešení;
- mechanizmy potlačení psychologické setrvačnosti, zabraňující hledání řešení (mimořádné řešení je těžké nalézt bez překonání našich ustálených představ a stereotypů);
- rozsáhlý informační fond – koncentrovaná zkušenost řešení problémů
Na obr.1 lze sledovat rozdíl znázorněn rozdíl mezi metodou pokus –omyl včetně jejich modifikaci a metodou TRIZ. Vektor psychologické setrvačnosti myšlení odvádí řešení od směrů efektivního řešení tj. směru evolučního vývoje TS. Tento směr určují zákonitosti rozvoje TS, zejména zákonitost zvyšování stupně ideálnosti.
Obr. 1. Rozdíl mezi metodou pokus-omyl včetně modifikací a metodou TRIZ
Historie a rozvoj TRIZ
Metoda zformulovaná v 60-tých až 70-tých letech v bývalém Sovětském svazu zažila velký rozvoj odchodem jejích řešitelů počátkem 90-tých let do USA i dalších částí světa, kde přinesla nebývalý vzrůst nových kvalitních a úspěšných řešení za krátký čas, do té doby v technickém rozvoji nepředstavitelný. Autorem je Genrich Saulovič Altšuller z Baku.
Dnes se touto metodou zabývá ve světě tisíce řešitelů ve velkých světových firmách (MOTOROLA, Ford Motor, NASA, XEROX, General Electric, KODAK, General Motors, SAAB Scania, SKF, Proctor and Gamble, ABB, GILLETE, Lockheed, 3M, MITSHUBISHI, Dassault Systems, atd.).
V 90-tých letech byl vytvořen software“Invention Machine(IM), který využívá prvky TRIZ a především soustřeďuje databázi řešení a patentů. Na internetu prudce vzrůstá množství informací o TRIZ a ve světě roste tým specialistů-metodiků ovládající TRIZ. Největší efektivnost využití přichází z USA, pak z Evropy a Asie a nakonec ze země původu - dnes Ruska. Známá jihokorejská firma LG zve specialisty TRIZ z Ruska.
Metoda TRIZ se mění na universální metodu analýzy řešení problémů, které nezávisí na konkrétní oblasti daného problému, ale spoléhá se na speciální znalosti těchto oblastí.
Pojem technický systém v TRIZ , analýza a syntéza v TRIZ
Definice technického systému (TS) : TS je soubor
vzájemně propojených částí vykazující systémovou
vlastnost (hlavní
funkci) požadovanou člověkem, kterou
se systém vyznačuje jako celek.
Například letadlo, to je dostatečně složitý komplex, sestávající z trupu letadla, křídel, ocasní části, motoru, řízení atd., které ve vzájemném spojení jeden s druhým uskutečňuje jedinou funkci – přemístění ve vzduchu. To je systém. Systémem je i křídlo skládající se z řady částí plnící funkci - nést letadlo.
A nyní se představme příklad v čistě slovní podobě. Dejme tomu, že následkem jakési nešťastné náhody nebo havárie se letadlo roztrhlo ve vzduchu a jeho zbytky spadly na zem. Co je to – systém? Určitě ne. Tyto části již neplní předchozí funkci – létat. A hle pro experta, který vyjel na místo katastrofy letadla, představují zbytky ležící na zemi spolu sytém, dovolující vyjasnit příčinu havárie. Čili systém určuje člověk sám v závislosti na funkci, kterou potřebuje.
Metoda TRIZ využívá funkce ve funkčně nákladové analýze, která pomáhá nalézt odpověď na otázky „Co“ a „Proč“ má být něco v TS zlepšeno. Studiem prvků, vazeb, funkcí, parametrů TS lze vybrat správná inovační zadání v souladu se zákonitostmi vývoje TS.
Pro pochopení technického systému v širších souvislostech a výběr zadání je využívána znalost
- „linií života“ TS
- víceúrovňového schéma systémového myšlení
- zákonitostí rozvoje technických systémů.
Správná inovační zadání mohou být více než polovinou úspěšného řešení.
Odpověď na otázku „Jak“ řešit vybraná
inovační zadání pomáhá syntéza řešitelských nástrojů metody
TRIZ.
Nástroje TRIZ zahrnuj jednotlivé i komplexní postupy:
- postupy odstranění technických rozporů
- základní principy řešení fyzikálních rozporů
- vepolová analýza a standardy
- algoritmus řešení vynálezeckých úloh ARIZ – komplexní postup
- operátory na snížení setrvačnosti myšlení
- SW podporu Invention Machine Corp.
„Linie života“ technických systémů
V průběhu „svého života“ prožívá technický systém tři etapy – zrození, rozvoj, zanikání. Graficky to lze znázornit tzv. „S-křivkou“ – viz. obr. 2. V etapě zrození se formuje jen pracovní nástroj, objevují se vynálezy v malých množstvích, ale vysoké úrovně. Do systému se vkládají velké finanční prostředky, ale on dosud nenese zisk.
Podle míry formování ostatních částí systému nastupuje období jeho rozvoje – systém se stává ekonomicky výhodný, bouřlivě se rozvíjí, zavádí se vynálezy hlavně středních úrovní.
Potom nastupuje moment, když se pracovní nástroj systému zastavuje ve svém rozvoji, protože jsou vyčerpány jeho rezervy. Objevuje se velké množství vynálezů, ale na nízké úrovni.Prodlužováním rozvoje vniká konflikt systému s ekologickým prostředím a samotným člověkem
A pak přichází nový systém, který nahrazuje starý, s principiálně novým pracovním nástrojem a vše se opakuje od počátku – viz. Obr. 3.
Obr. 2. S-křivka vývoje technických systémů Obr. 3 Charakteristické části S-křivky
Víceúrovňové schéma systémového myšlení
V přírodě neexistují osamocené systémy, izolované jeden od druhého. Vše je spojené se vším a vše se mění.
Základem tvůrčího myšlení je umění analyzovat objekt v čase (minulé, současné, budoucí) a v prostoru (systém, podsystém a nadsystém). Vidět systém v budoucnu znamená, nedělat chyby v současnosti. Vidět systém v minulosti znamená, nedělat chyby v budoucnosti.
Při řešení úlohy na tvůrčí úrovni je nezbytné zapojit minimálně 9 myšlenkových obrazů – samotný objekt, tj. pozorovaný systém, kam bude objekt vystupovat, tj nadsystém a z čeho se objekt skládá, tj. podsystémů. Přitom je nutné všechny obrazy zkoumat v minulosti, současnosti a budoucnosti – viz. obr. 4.
Obr. 4. Systémové myšlení v 9ti obrazech a přiklad vývoje systému zobrazování
Při řešení vynálezeckých úloh je třeba myslet globálně, podchytit všechny systémy v prostoru a čase a je nutné působit lokálně s minimálními změnami.
Základní zákonitosti rozvoje technických systémů
V následujícím výběru jsou uvedeny jen nejdůležitější zákonitosti, které nevíce ovlivňují směry rozvoje technických systémů. Zcela vynechány jsou zákonitosti statiky ukazující principy vzniku a životaschopnosti technických systémů.
Zákonitost zvyšování stupně
ideálnosti
Libovolný technický systém se ve svém rozvoji přibližuje k ideálu, tj. pro plnění své funkce systém spotřebovává stále méně a méně energie, času a prostoru.
Jako příklad lze uvést ideální řešení při vývoji obloukové lampy – viz. obr. 5. Nejdříve byly elektrody umístěny horizontálně proti sobě. Bylo potřeba mechanismus přibližování elektrod podle míry jejich ohoření, jinak se oblouk přerušil. Teprve po dlouhé době bylo navrženo umístění elektrod souběžně tak, aby mezera mezi nimi byla po celé délce stejná. Pak už nebylo nutné žádný regulátor, jeho potřeba zmizela. Aby oblouk nesklouzával po těle elektrody je mezera zaplněna tavnou keramickou látkou.
Obr. 5. Vývoj obloukové lampy ve směru ideálního řešení
Pravidla formulace ideálního konečného řešení (IKR): Systém sám (na úkor zdrojů) vykonává potřebnou činnost a při tom nepřipustí nežádoucí efekty.
Při formulaci IKR je žádoucí použít slovo „Sám“ (Sama, Samo, Sami). Obyčejně se používají tři základní formulace IKR:
„Systém sám plní danou funkci“
„Systém není a funkce je vyplňována (s
pomocí zdrojů)
„ Funkce není potřeba“
Po dosažení ideálu technický systém mizí, ale jeho funkce je dále plněna.
Základní stupně přiblížení k ideálu:
1. stupeň - technický systém zvyšuje množství svých realizovaných funkcí
2. stupeň - části technického systému se postupně sbalují do pracovního nástroje
3. stupeň -technický systém postupně předává svoji funkci prvkům nadsystému a mizí
Příkladem může být vývoj technického systému zobrazování – viz obr. 6. V 1. stupni ČB televize se stala barevnou s teletextem při zachování rozměrů. Ve 2. stupni pak nastoupila éra LCD obrazovek a jsou již připraveny pružné zobrazovací fólie. Ty se ve 3. stupni dají umístit na různé nosiče např. okna, dveře, brýle atd. Původní nosný systém TV zcela zmizel.
Obr. 6. Stupně ideálnosti vývoje
technického systému zobrazení
Zákon nerovnoměrnosti rozvoje částí systémů
Technický systém se při postupu k ideálu kvalitativně mění. Veškeré takové změny provází vznik protikladných požadavků a nezbytnost jejich odstranění.
Zpravidla se nejdříve rozpory objevují ze strany nadsystému, potom se upřesňují na úrovni měněného systému a nakonec se rozporné požadavky nejjasněji projevují na úrovni prvků podsystému.
Z této pozice se rozlišují tři úrovně formulace rozporů:
Administrativní rozpor – tento rozpor vzniká mezi technickým systémem a okolím (člověkem). Řešení je složité vlivem nepřehlednosti v situaci. Je nezbytné konkretizovat úlohu odhalením technického rozporu
Technický rozpor – tento rozpor vzniká mezi několika technickými systémy nebo částmi jednoho systému. Zlepšením jedné části systému se nepřípustně zhoršuje jiná část systému a naopak. K řešení se používají speciální postupy na odstranění technických rozporů.
Fyzikální rozpor – to je mezní (nejvyšší) rozpor, který se projevuje v tom, že na jeden prvek systému jsou kladeny protikladné požadavky z pohledu fyzikálního stavu. (horký – studený, pohyblivý – nepohyblivý atd.). Řešení probíhá rozdělením protikladných vlastností v prostoru a čase a za pomoci vepolové analýzy.
Rozpory lze ukázat na příkladě testů dlouhodobého působení kyselin na povrch vzorku slitin v hermetické komoře za působení teploty a tlaku viz. obr.7.
Obr. 7. Zadání příkladu testu vzorku v komoře
Vzniká problém, že agresivní kapalina působí nejen na vzorek, ale i stěny komory a tím vyvolává korozi. Zhotovení komory z ušlechtilých kovů je drahé.
Vzniklá situace představuje administrativní rozpor: je potřeba snížit náklady na testy, ale není známo jak. Vznikají zde dvojice vzájemného působení kapalina-komora, kapalina-vzorek. Kterou dvojici řešit? Přitom funkce komory – vytvoření podmínek testu – musí být zachována.
Pomůžeme si technickým rozporem: Jestli bude kapalina v komoře, budou splněny podmínky testu,ale stěny komory se budou poškozovat.
Definujeme ideální řešení: Kapalina „SAMA“ potřebným způsobem působí na vzorek a nezpůsobuje poškození komory
Vznikl fyzikální rozpor: Kapalina musí působit na vzorek, pro dosažení cíle zkoušek a nesmí působit na stěny komory, aby je nepoškozovala
Vznikla nová úlohy: Jak to udělat, aby kapalina nacházející se v komoře nepůsobila na stěny . Koroze je nežádoucí efekt. Po formulaci fyzikálního rozporu se získává jiné smysl. Nebojovat s nežádoucím efektem, ale nedopustit jeho vznik.
Řešení podle pravidla překonání rozporů: při působení ve stejném čase, rozděl rozporné vlastností v prostoru – viz obr. 8.
Obr.
8. Řešení testu vzorku v komoře
Pro ideální řešení se využijí prvky s jejich vlastnostmi nacházející se v systému: vzorek, kapalina, stěna formy a přitom je zachován základní požadavek testu, že kapalina musí působit na vzorek
Zákonitost přechodu systému z makro-
na mikroúroveň.
Technický systém vytvořený na mechanické úrovni (makroúrovni), při svém dalším rozvoji přechází k využívání možností systému na mikroúrovni, tj. realizují se možnosti skupenských přeměn látek, jejich molekulárních a atomárních vlastností – viz obr. 8.
Zákonitost zvyšování stupně
dynamizace
Technický systém se ve svém rozvoji snaží přejít od využívání nepohyblivých prvků k využití pohyblivých (dynamických) prvků. Nejdříve používá látku v pevném stavu, potom v kapalném, plynném a nakonec v podobě pole, tj druhu nějaké energie
Řešitelské nástroje TRIZ
Technické problémy, ve kterých je jen naznačen konflikt mezi technickým systémem a člověkem nebo okolním prostředím, není možné prakticky uspokojivě řešit. Požitím příčinně- následné analýzy je nezbytné upřesnit úlohu. Cílem takové analýzy je najít počátky vzniku úlohy, takzvanou prapříčinu, a v již nalezeném místě formulovat technický rozpor a potom fyzikální rozpor.
Jestliže se nepodaří zformulovat úlohu na úrovni fyzikálního rozporu, a to zpravidla vzniká při nedostatku informací o jevech probíhajících v operativní zóně, je možné začít úlohu řešit na úrovni technických rozporů, tj. použít heuristické postupy.
Heuristické postupy odstranění
technických rozporů
Pro úlohy ve kterých je uveden technický rozpor, tj. rozpor vznikající mezi technickými systémy nebo mezi jejich základními částmi, se používají heuristické typové postupy.
Analýza mnoha tisíců vynálezů ukázala, že při vší mnohotvárnosti technických rozporů se většina z nich řeší omezeným počtem opakujících se postupů.
V současné době je odhaleno 40 základních postupů, které mohou výt použity na řešení vynálezeckých úloh zformulovaných na úrovni technického rozporu.
Postupy ukazují jen obecné směry, kde se nachází řešení, ale neosvobozují od nutnosti přemýšlet.
Nejefektivněji se však technické úlohy řeší, jestliže technický rozpor v nich odhalený bude upřesněn a převeden na úroveň fyzikálního rozporu
Základní principy řešení fyzikálních
rozporů
Jestli je v úloze přesně vyznačen a jasně zformulován fyzikální rozpor, tak se v mnoha případech mohou ihned použít základní principy jeho řešení
První princip – rozdělení protikladných požadavků v prostoru
Druhý princip – rozdělení protikladných požadavků v čase
Třetí princip – uspokojení protikladných požadavků pomocí systémových přechodů - spojení stejnorodých a nestejnorodých systémů, spojení systému s anti-systémem, přechod na jiné skupenství, záměna jednofázové látky za dvoufázovou atd. Pro vyvolání uvedených vlastností se využívají fyzikálně – chemické efekty.
Překonání rozporů lze ukázat na příkladě kol letadel. Při přistání letedla dochází ke zvýšenému opotřebení kol podvozku. Nepohyblivá kola, při dotyku s nabíhající letištní dráhou, se nemohou okamžitě roztočit a prokluzují po jejich drsném povrchu. Po přistání je možné na kolech zpozorovat lysiny – viz obr. 9a). Jak odstranit tento nedostatek?
Obr. 9. Problém kola letadla při přistání
Na první pohled je jasné, že je třeba předem roztočit kola. Kola můžeme roztočit například elektromotory umístěnými na podvozku – viz. obr. 9b). To však nepřípustně komplikuje podvozek – nutnost řešení místa pro zatahování, hmotnost atd. Vznikl tak technický rozpor, kdy zlepšení jednoho parametru úlohy známým způsobem nepřípustně zhoršuje jiný parametr úlohy. Použití síly na roztočení kola zhoršuje hmotnost. Pro tento rozpor parametrů se nabízí z tabulky heuristických postup princip drobení, který doporučuje rozdělení objektu na nezávislé části, zvýšení stupně dělitelnosti. Pokud nám postup nenapoví přímo řešení je třeba postupovat dále.
Definujeme ideální řešení – kolo se roztočí „samo“ při vystoupení z křídel a nekomplikuje systém. Vzniká fyzikální rozpor – aby se kolo samo roztočilo, musí na kolo působit síla, a současně nesmí působit síla, aby se nekomplikoval systém. Kde vzít sílu. K disposici máme zdroje systému – kolo, proudící vzduch, dráhu letiště. Proudící vzduch je síla. Vzniká opět další fyzikální rozpor – vzduch musí tlačit rovnoměrně na kolo, protože se letadlo pohybuje jako celek, a nesmí působit rovnoměrně aby se vytvořila dvojice sil k roztočení. Řešení je v rozdělení protikladných požadavků v prostoru – viz. obr. 10a) – zakrytí části kola krytem nebo změnou systému kola – viz. obr. 10b) – lopatky na kole.
Obr. 10. Ideální řešení problému kola letadla při přistání
V případě, že se nepodaří vyřešit fyzikální rozpor přímým použitím uvedených principů, tak se použije následující, nejuniversálnější instrumentální části TRIZ – vepolová analýza, standardy, algoritmus řešení ARIZ.
Vepolová analýza. Pravidla
vepolových transformací.
Slovo „vepól“ je vytvořeno ze dvou slov – „látka“ (rusky veščestvo) a „pole“.
Fyzikální nebo chemické vzájemné působení (interakce) v libovolném systému je možná jen tehdy, když v operativní zóně existují minimálně dvě látky a pole. Tyto působení mohou být užitečné, škodlivé nebo neutrální. Úloha řešitele spočívá v tom, aby použitím vepolové analýzy a pravidel, nalezl cestu přeměny stávajících působení na potřebnou stranu.
Jestli v systému chybí třeba jen jeden z uvedených prvků (2 látky a pole), tak systém nepracuje dobře.
Pod slovem pole chápeme nejen základní fyzikální pole ale i mechanické, akustické, tepelné, chemické elektrické atd. (MATCHEM)
Pod slovem látky chápeme libovolný materiální objekt mající objem a hmotu.
Základní pravidla vepolových
transformací:
- jestliže podle podmínek úlohy je dán neúplný vepól – tj. jeden nebo dva prvky, pak pro řešení úlohy je nezbytné zavést chybějící prvky (látky nebo pole)
- jestliže jedna látka škodlivě působí na druhou, tak se mezi ně zavádí třetí látky, přičemž je žádoucí, aby třetí látky byla modifikovaným stavem jedné ze dvou stávajících
- jestli pole škodlivě působí na látku, tak se mezi nimi zavádí druhé pole, neutralizující působení prvního, nebo jeho škodlivé působení přesměruje na třetí látku
- v úlohách na měření je třeba získat informaci způsobem propouštění nějakého pole stávající látkou a registrovat jeho změna
Příklady použití vepolové analýzy pří škodlivém působení jedné látky na druhou nebo škodlivého působení pole na látku – viz. obr. 11.
- První obrázek ukazuje ochranu lžíce rypadla před kameny nacházející se v hornině. Na lžíci se vhodně umístí přepážky, ve kterých uvíznou kameny a ty ochrání samotou lžíci. Jde o použití mechanického pole.
- Podobný případ ukazuje druhý obrázek při ochraně bubnu při omílání skleněných kuliček.
- Třetí obrázek ukazuje ochranu podvodních křídel rychlých člunů před kavitací. Je použito tepelné pole ochlazení, kdy ochlazená voda namrzá na plochy a chrání tím křídlo.
- Čtvrtý obrázek ukazuje ochranu kolena před působením kovových kuliček. Je použito magnetické pole, které přitáhne kovové kuličky a tím chrání koleno.
 |
 |
 |
|||
Obr. 11. Použití vepolové analýzy při škodlivém působení látek nebo polí
Standardy
Praxe použití vepolové analýzy ukázala, že při vší mnohotvárnosti vzájemných vztahů látek a polí v operativní zóně úlohy, se přesto pozorují typové, opakující se jevy, podmíněné existencí jediných zákonů fyziky a chemie. Ve spojitosti s tím se podařilo odhalit a systematizovat typové vepolové transformace, které byly nazvány „standardy“ neboli „standardními řešeními typových úloh“
Příklad standardu lze pozorovat v obr.
11. Všechny příklady z různých oborů techniky spojuje ochrana
materiálů před opotřebením. Společná
doporučení na řešení opotřebení materiálů k prodloužení
životnosti TS vyplývající z metody TRIZ
-
změnu lze jednodušeji provést na nástroji než výrobku
- ve směru ideálnosti je
nejlépe využít zdrojů látek, které se již v TS
nacházejí, nebo které lze modifikovat z laciných látek
z okolí ( vzduch, odpady
atd.).
- nejvýhodnější pro ochranu
materiálu jsou takové zdroje látky, kterých
je v TS
nejvíce, neboť se nejméně opotřebovávají vlivem neustálé obměny. Tyto zdroje jsou
nejlacinější a tím minimalizují náklady na řešení.
Standardy se dělí na pět velkých tříd:
- Sestavení a
rozrušení vepolových systémů
- Vývoj
(rozvoj) vepolových systémů
- Přechod
k nadsystému a na mikroúroveň
- Standardy
pro zjišťování a měření systémů
- Standardy
na používání standardů
Každá
z těchto tříd je rozdělena na podtřídy a skupiny. Uvnitř skupiny
jsou standardy uspořádány podle stupně složitosti fyzikálního
rozporu nacházejícího se v řešené úloze.
Komplexní postup ARIZ a SW podpora
Komplexní metoda ARIZ, zahrnuje
v poslední verzi ARIZ
SW podpora metody TRIZ „Invention Machine“ obsahuje dílčí bloky:
- analýzu výrobků a procesů, ve které je aplikována funkčně nákladová analýza
- principy, ve kterých jsou aplikovány heuristické postupy odstranění technických rozporů
- efekty s využitím nových fyzikálních jevů a efektů pro zjištěné funkce systémů
- prognózy, ve kterých jsou aplikovány prvky vepolové analýzy
- inter internetový asistent usnadňující analýzu patentů s využitím sémantického procesoru, který nabízí uživateli nové uspořádání znalostí obsažených v dokumentech s využitím funkčního přístupu
Závěr
Uvedený přehled pojmů, idejí, analytických postupů a řešitelských nástrojů metody TRIZ ukazuje na komplexnost metody, její logickou provázanost, systematičnost a připravenost k řešení problémů. Spolu s rozsahem informační databáze v SW Invention Machine ji řadí k nejefektivnějším nástrojům k rozboru a postupu řešení inovačních zadání dostupných v současnosti.
Významnou oblastí použití je možnost posílení metody Six Sigma v oblastech definování problému, rozhodování o směrech inovací i procesu generování variant řešení. To vede ke zvýšení efektivnosti a účinnosti metody Six Sigma i k možnému snížení nákladů při jejím používání.
V České Republice se zabývá metodou TRIZ několik specialistů již od 80-tých let. Metoda byla přednášena v Domech techniky a ve firmách. Dnes je zaveden předmět TRIZ i na vysokých školách, zejména na VUT Brno a TU Liberec. Je snaha získat více zájemců o tuto silnou metodu technického myšlení.
Literatura
Altschuller G.S., “Najti ideju“, Novosibirsk 1986, vydavatel „Nauka“
Ivanov G.I., „Formuly tvorcestva ili kak naucitsja izobretat“, Moskva 1994, vydavatel „Prosvescenije“
Bušov,B., Jirman, P., Dostál, V.: "25 years with TRIZ in Czech Republic"In: Mezdunarodnaja konferencija MA TRIZ-fest. St. Peterburg, 2005, MATRIZ - International TRIZ Association, s. 9-10,
Jirman P., „Rozpory v rozvoji sklářských strojů“, In: Sborník XII. mezinárodní konference sklářské stroje, Liberec 2006, s. 89-96, vydavatel TU Liberec, ISBN 80-7372-092-2
Jirman, P., Bušov, B.: „Development of the Technological System Tool as a basis of TRIZ predictions”, ETRIA Conference TRIZ Future 2007, November 2007, Frankfurt am Main, Germany (v tisku)
TechOptimizerTM,
version 3.5, Invention Machine Corporation
www.triz.cz, www.triz-journal.com, www.trizland.ru